Ve dnech 13. - 30. března 2015 proběhla v Městském muzeu a galerii ve Svitavách výstava studenta Historie na Filozofické fakultě UHK Bc. Petra Mordanince, která byla věnovaná vzpomínce na Františka Plívu a Nadaci Josefa Plívy, slavící 25 let od svého založení. Výstavní panely se po skončení výstavy v muzeu přesunuly do Nadačního domu, kde našly své trvalé místo, jakožto vzpomínka na zakladatele Nadace Josefa Plívy pana Františka Plívu. 

Výstava o Františku Plívovi a Nadaci Josefa Plívy

Františkův dědeček Josef Plíva se narodil v podhůří Orlických hor v Lukavicích u Žamberka v roce 1871. Pocházel z velmi chudých poměrů a měl deset sourozenců. Žil v historicky velmi rušné, rozvojové a neklidné době přelomu devatenáctého a dvacátého století. Josef Plíva se stal symbolem úspěšného českého podnikatele v německých Svitavách, kam se přestěhoval kolem roku 1900. Založil zde textilní továrnu a stal se mecenášem českého spolkového života. Jeho sociální cítění se projevilo v prosazení výstavby bytů pro českou národnostní menšinu. Josef Plíva byl také politicky angažovaný. Roku 1908 se stal důvěrníkem České sociální demokracie. Po roce 1920 se Františkův dědeček zaměřil na rozvoj své továrny a i nadále zůstal politicky činný. Josef Plíva umírá ve Svitavách roku 1947, dva roky po válce v nedožitých 76-ti letech. Jak o něm rád a často říkával jeho vnuk, "dědeček byl na jedné straně nesmlouvavý podnikatel a na druhé straně sociální demokrat, který se snažil pomáhat".

Poté, co otec Františka tragicky zemřel v továrně svého otce při instalaci odstředivky, pouhých pět dnů před narozením syna, se výchovy svého vnuka ujal dědeček Josef. František Plíva ml. se narodil 17. května 1937. Svého otce nikdy nespatřil, vyrůstal s německou matkou Pavlou Andrle a se starší sestrou Teou. Malý František prožíval válečná léta pod laskavým dohledem svého dědečka a vzpomínky na tuto dobu byly jen velmi kusé a dětsky nevinné. Po skončení války přišla rodina o nově postavený funkcionalistický dům na dnešní Lidické ulici a byla nucena se přestěhovat do vlhkého a temného skladu dědečkovy fabriky.

V padesátých letech se František Plíva aktivně zapojil do budování nových, českých Svitav. Zapojil se také do svazáckých divadelních a muzikantských kroužků, hrál divadlo v nově otevřeném Lidovém divadle. Hrál také na basu v souboru lidové hudby a v tanečním orchestru. Právě orchestr se stal jeho životní vášní a v pozdější emigraci i prací. Po maturitě se stal na krátký čas technickým kresličem ve Vigoně. V roce 1958 odešel již skoro dvacetiletý František do Brna studovat na konzervatoř hru na kontrabas.

František Plíva prožíval srpen 1968 v Praze. V té době jezdil do ciziny s muzikanty jako tlumočník. Osudového dne 21. srpna měl zrovna hosty, muzikanty z Německa, které pak doprovázel do Rakouska a rozhodl se emigrovat do Vídně a poté se přestěhoval do Německa za sestrou Teou. O životě v Německu se moc zpráv nedochovalo. František pracoval od ledna 1969 jako manažer významného komorního orchestru v Mnichově. S ním cestoval doslova po celém světě, poznával mnoho kontinentů, zemí a zajímavých lidí. Z dochovaných dopisů je zřejmé, že se v Mnichově necítil dobře, a tak po sedmi letech město ze zdravotních důvodů opustil. V osmdesátých letech pracoval v reklamní agentuře a obchodoval s realitami v západním Berlíně. Právě v Německu se seznámil s činností neziskových organizací a postřehl, jak cenným pilířem pro demokratickou společnost jsou.

Když se pak jako jeden z mála emigrantů vrátil po roce 1989 zpátky do rodné vlasti, rozhodl se, že skloubí dvě věci - své životní zkušenosti a odkaz svého děda. Po krátkém pobytu v Praze se přemístil do Svitav a zde 28. října 1990 založil Nadaci Josefa Plívy.

Pochopení pro založení Nadace ve Svitavách, která by pomáhala rozvíjet kulturu ve městě, měli tehdejší starosta města Jiří Brýdl a místostarosta Václav Koukal. Když František Plíva 28. října 1990 zakládal Nadaci Josefa Plívy, první otázkou bylo, kde sehnat vhodné prostory. Město Svitavy nabídlo k pronájmu dům na náměstí, ale František chtěl dům koupit. Mohl si to tehdy dovolit, neboť po návratu z emigrace využil výhodného kurzu koruny vůči marce. Chátrající budovu začal postupně rekonstruovat. Také doufal, že jistý finanční obnos získá z restituce továrny po svém dědečkovi. Počítal také s pozdějším spolufinancováním své nadace svitavskými podniky. Nesetkal se však s kladným přijetím u svitavské veřejnosti, která v postsocialistické době nebyla na něco takového zvyklá. Lidé na něj na ulici hanlivě pokřikovali a dokonce mu rozbili i auto. On však ve svém přesvědčení pevně vytrval a dělal pro nadaci, která nesla jméno jeho dědečka, maximum. Ve své činnosti nepolevil ani poté, co 16. září 1998 zachvátil Nadační dům požár. Největšího ocenění za celoživotní práci a přínos pro město Svitavy se Františku Plívovi dostalo v roce 2004. Na valném shromáždění klubu Laurus bylo rozhodnuto, že prestižní ocenění "svitavský vůl" získá za předchozí rok právě on. Od roku 2007 začali Františka sužovat nemoci, měl velké problémy se srdcem, kvůli kterým musel prodělat operaci. Začal trávit více času na své japonské zahradě, kterou si za Nadačním domem budoval. Svitavský dobrodinec a jeden z velikánů města umírá 29. září 2014.

O Nadaci Josefa Plívy

Nadace byla založena ve Svitavách dne 28. října 1990 Františkem Plívou a nese název po jeho dědečkovi, významném svitavském továrníkovi a mecenáši, Josefu Plívovi. Založení Nadace právě 28. října je symbolické, neboť v tento den roku 1918 byla vyhlášena Československá republika a ve Svitavách tak došlo k posílení české menšiny. Později byl tento svátek komunisty zneužit a slaven jako "den znárodnění", takže továrna Josefa Plívy se stala národním majetkem a součástí textilní továrny Vigona. Po velmi složitých jednáních na různých ministerstvech v Praze se podařilo uplatit restituční nároky a tak se továrna stala majetkem Nadace.

Ve statutu Nadace Josefa Plívy je napsáno, že vznikla za účelem podpory vzdělání a kultury, zakládání a prohlubování mezinárodních styků, zejména pro mladou generaci občanů svitavského okresu, spolupráce při rekonstrukci historického jádra města Svitav, zlepšování životního prostředí ve Svitavách a kooperace s dalšími institucemi v charitativní oblasti.

Když byl Nadační dům po rozsáhlé rekonstrukci a Nadace Josefa Plívy již naplno fungovala, přišlo něco, s čím nikdo nepročítal. Dne 16. září 1998 se vznítil oheň při opravách na sousedním domě. Požár téměř zlikvidoval střechu Nadačního domu a poničil velkou část podkrovních místností. František Plíva tak musel začínat od znova. V druhé fázi rekonstrukce bylo nakonec vytvořeno pět pater, která ve výsledku sloužila nadaci daleko lépe.

Interiér domu procházel neustále velmi citlivou úpravou. František Plíva se ukázal jako milovník všeho historického a architektonicky pěkného, takže například v přednáškové místnosti je položena dlažba z kostela na náměstí, v tanečním sále pak v roce 2005 přibyly nádherné taneční parkety z hotelu SLAVIE. Místnosti oddělují dveře, které dříve sloužily ve škole. Jiné dveře jsou zase zachráněny z valníku při bourání starých domků na předměstí. Ve světlíku renesančního domu plavou zlaté rybky a nad nimi ční zachovalá vitráž se starým dřevěným ciferníkem. Stěny Nadačního domu jsou ozdobeny fotografiemi, uměleckými artefakty nebo obrazy od místních umělců, především pak malíře Petra Markušice, kterého si František velmi oblíbil.

Stálé místo má v Nadaci Josefa Plívy také výtvarný kroužek, který vede Stáňa Plívová. Tento kroužek působí v Nadačním domě již od jeho přestavby. Nejzdařilejší kresby dětských umělců jsou pravidelně vystavovány nejen v Nadačním domě, ale také na jiných místech ve Svitavách. V Nadaci také působil dětský hudební sbor. Donedávna byla v přízemí také nekuřácká čajovna, která měla velký ohlas, a lidé sem rádi chodili na setkání s přáteli.

Prakticky již od založení se v Nadaci Josefa Plívy konají různé turnaje, výstavy, semináře, koncerty a mnoho dalších kulturních akcí. Na pozvání Františka Plívy Nadaci navštívila řada známých osobností z různých oblastí společenského života.

První opravdu mezinárodní akcí, která se v Nadaci Josefa Plívy konala, byl seminář "Jak funguje tržní ekonomika", jehož se účastnila japonská delegace. To se psalo září roku 1993. Jedna z největších výstav proběhla v říjnu 1995, kdy studenti Akademie výtvarných umění v Praze vystavovali ve Svitavách svá díla. Jako vzácný host přijel dnes již bývalý ředitel Národní galerie a významná osobnost pan prof. Milan Knížák. Tato velkolepá výstava se konala při příležitosti pátého výročí Nadace. Jeden z největších koncertů, který se pod záštitou Nadace Josefa Plívy konal, bylo vystoupení Symfonického orchestru konzervatoře v Brně, který proběhl v listopadu 2000.

Z celé plejády významných osobností, které navštívili Nadaci nebo v ní měli besedu, vzpomeňme především na Václava Klause, který se s Františkem Plívou osobně setkal před senátními volbami v roce 2000. Občané Svitav také mohli v domě na náměstí besedovat s lyžařkou a olympijskou vítězkou Kateřinou Neumannovou nebo známým sportovním komentátorem Jaromírem Bosákem. Z řady přednášek, které se v Nadaci konaly, stojí za zmínku například přednáška předního českého ekonoma Miroslava Ševčíka o problémech české ekonomiky nebo politologa Jana Urbana, který hovořil se studenty o totalitních režimech.

Velké osobnosti, kterou František Plíva bezesporu byl, dokážeme ocenit, až když nás opustí. Nechť odkaz Josefa Plívy, stejně jako jeho vnuka Františka trvá navěky. Se vzpomínkou na Josefa a Františka Plívovi...