Zakladatel Nadace František Plíva

František Plíva se narodil 17. května 1937. Svého otce nikdy nespatřil, vyrůstal s německou matkou Pavlou Andrle a s osm let starší sestrou Teou. Malý František prožíval válečná léta pod laskavým dohledem svého dědečka a vzpomínky na tuto dobu byly jen velmi kusé a dětsky nevinné. Po skončení války přišla rodina o nově postavený funkcionalistický dům na dnešní Lidické ulici a byla nucena se přestěhovat do vlhkého a temného skladu dědečkovy fabriky.

V padesátých letech se František Plíva aktivně zapojil do budování nových, českých Svitav. Zúčastnil se také svazáckých divadelních a muzikantských kroužků. Hrál také na basu v souboru lidové hudby a v tanečním orchestru. Právě orchestr se stal jeho životní vášní a v pozdější emigraci i prací.

Po maturitě na tehdy ještě jedenáctileté střední škole se stal na krátký čas technických kresličem ve Vigoně a později mzdovým účetním ve Svitapu. Současně po večerech hrával v taneční restauraci Split. V roce 1958 odešel již skoro dvacetiletý František do Brna studovat konzervatoř, konkrétně pak hru na kontrabas. V uvolněnějších šedesátých letech studoval dálkově hudební vědy na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Současně s tím pracoval jako asistent ve Smetanově muzeu v Praze.  

Srpen 1968 prožíval František Plíva v Praze. V té době jezdil do ciziny s muzikanty jako tlumočník. Osudového dne 21. srpna měl zrovna hosty, muzikanty z Německa, které pak doprovázel do Rakouska. Sám František v jednom z rozhovorů tento den popisoval. „Měl jsem pas i výjezdní doložku. Jel jsem s přáteli na hranice, všude byl velký chaos. Nakonec jsem se rozhodl, že vycestuju s nimi a v Čechách nechám vše za sebou. V Českých Budějovicích jsme zjistili, že je už otevřený jenom jeden hraniční přechod. Celník mě ale zadržel, protože mi chybělo rakouské vízum. A ten nejmenší četník povídá, tak ho ještě pustíme. Hned za hranicemi jsem si jako zapřísáhlý nekuřák musel zapálit cigaretu, jak jsem byl nervózní“. Když ve Vídni vrcholila vlna protestů proti okupaci Československa, byla na několik minut zastavena doprava a František s československou státní vlajkou mával na hlavní křižovatce do čtyř světových stran, aby dal najevo světu své vlastenectví. Fotografie mladého exulanta oběhla všechny rakouské deníky.

Jedenadvacátého srpna 1968 tedy emigroval do Vídně a poté se přestěhoval do Německa za sestrou Teou. O životě v Německu se moc zpráv nedochovalo. František pracoval od ledna 1969 jako manažer významného komorního orchestru v Mnichově. S ním cestoval doslova po celém světě, poznával mnoho kontinentů, zemí a zajímavých lidí. Z dochovaných dopisů je zřejmé, že se v Mnichově necítil dobře, a tak navzdory dobré práci po sedmi letech město ze zdravotních důvodů opustil. V osmdesátých letech pracoval v reklamní agentuře a obchodoval s realitami v západním Berlíně. Právě v Německu se seznámil s činností neziskových organizací a postřehl, jak cenným pilířem pro demokratickou společnost jsou. V emigraci se též začal zajímat o meditaci a jógu. Pracoval na sobě, rozšiřoval svůj vnitřní i vnější obzor.

Když se pak vrátil po roce 1989 do rodné vlastní, rozhodl se, že skloubí dvě věci – své životní zkušenosti a odkaz svého děda. Po krátkém pobytu v Praze se přemístil do Svitav a zde 8. října 1990 založil Nadaci Josefa Plívy.

Reportáž z udělování ceny Laurus Františku Plívovi v roce 2004.

 

Tisknout stránku

KONTAKT

Nadace Josefa Plívy
náměstí Míru 138/80
568 02 Svitavy
IČO: 135 84 596

Organizace událostí:
Petr Bureš 606 077 210 261411@mail.muni.cz
Správní rada:
Veronika Křenková 737 789 770 krenkova.v@seznam.cz

 

Virtuální prohlídka

>>>NADAČNÍHO DOMU<<<
 


      © 2017 - Nadace Josefa Plívy
Digitální obchodník